Kompenzace za emise oxidu uhličitého je pro producenty skleníkových plynů jedním z nástrojů, jak se přiblížit uhlíkové neutralitě. Nákupem takzvaných uhlíkových offsetů nebo-li kreditů například v podobě lesní plochy mohou společnosti vyvažovat své emise. Mnohdy jsou ale tato opatření nedostatečně účinná. Přesto je společnosti zneužívají k lepšímu veřejnému mínění a své ekologičtější prezentaci. Pro to, aby byla kompenzace smysluplná, je třeba legislativní regulace, shodují se odborníci, které oslovila ČTK.
„Pro firmy je nejsnazší říct, že kompenzovaly určité množství emisí za dané období a jsou uhlíkově neutrální. Není to ale záruka, že tomu tak skutečně je,“ uvedl Alexandr Ač z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Kupování kompenzačních opatření je navíc mnohdy levnější než emisní povolenky, které jsou dalším nástrojem obchodování s emisemi. „Jedná se spíše o takovou kosmetickou záležitost než skutečné řešení. Je to doplňkový nástroj,“ dodal Ač.
Článek je ke stažení zde
Zdroj: Ekolist.cz