Kolegové z Oddělení toků látek a energie v současnosti zkoumají proces ebulice (uvolňování bublin ze sedimentů do ovzduší) metanu ve vodních tocích. Ebulice je vedle difuze jedna z hlavních cest uvolňování metanu do atmosféry především z nádrží a jezer.
Ve vodních tocích je její význam málo prozkoumaný a dlouhou dobu byl považován za marginální. Výzkumy z posledních let však naznačují, že velká část emisí metanu z řek může být tvořena právě ebulicí. Bubliny uvolňované ze dna jsou zpravidla velmi bohaté na metan a jeho koncentrace podle našich měření dosahují kolem 75 %. Faktory ovlivňující časově-prostorovou variabilitu ebulice v řekách jsou však v podstatě neznámé, což velmi ztěžuje širší odhad významu tohoto procesu ve vodních tocích.
Během výzkumu se proto kolegové zaměřujeme nejen na odhad významu ebulice pro celkové emise metanu z vodních toků, ale také na faktory, které mohou dynamiku tohoto procesu ovlivňovat – například struktura a složení sedimentů, teplota vody, rychlost proudění vody, mikrobiální aktivita spojená s produkcí metanu apod.
Pro chytání bublin využíváme konstrukčně jednoduchých pastí tvořených obráceným trychtýřem zakončeným v užší části stupnicí pro měření objemu zachycených bublin a kohoutem pro odběr vzorku plynu.
