La Niña v Pacifiku slábne rychleji, než modely předpovídaly. Pod hladinou se šíří teplá vlna, která může do léta přerůst v El Niño – ale předpovědi přes jaro zůstávají nejisté.
Čtvrtý lednový týden roku 2026 – a pod hladinou tropického Pacifiku se děje něco, co meteorology zaskočilo. Studená anomálie, která od podzimu ovlivňovala počasí v celé severní polokouli, se rozpadá od západu. Teplá voda postupuje pod povrchem jako neviditelná vlna a vytlačuje chladnější masu směrem k jihoamerickému pobřeží.
Americké Centrum pro klimatické předpovědi NOAA (CPC) aktualizovalo svůj výhled: pravděpodobnost přechodu do ENSO-neutral v období leden–březen 2026 stoupla na přibližně 75 procent. Pro Evropu je signál ENSO slabší než v tropech a v Americe. Pokud se oteplování v Pacifiku potvrdí, může zvyšovat šanci na teplejší epizody, ale výsledek bude záviset hlavně na cirkulaci nad Atlantikem a Evropou, zejména na Severoatlantské oscilaci (NAO).
Co znamená teplejší jaro pro českou krajinu? Vědci z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe) monitorují fenologické fáze – tedy časování přírodních jevů jako rašení, kvetení nebo přílet ptáků – již desítky let na stejných lokalitách.
Bioklimatoložka Lenka Bartošová z CzechGlobe upozorňuje, že některé druhy posunuly začátek svých jarních fází v průměru zhruba o dva týdny oproti polovině 20. století. V posledních letech byl posun u některých sledovaných druhů (např. habrů) ještě výraznější. Pro rozvoj vegetace jsou klíčové dny s průměrnou teplotou nad 5 °C – a ty přicházejí čím dál dříve.
Článek je ke stažení zde
Zdroj: National Geographic