Mgr. Eva Dařenová, Ph.D. – vedoucí
Vědečtí pracovníci:
Ing. Manuel Acosta, Ph.D.
Mgr. Adam Bednařík, Ph.D.
Dr. Philippe Ciais
Mgr. Jiří Dušek, Ph.D.
Ing. Milan Fischer, Ph.D.
doc. Ing. Dalibor Janouš, CSc.
Ing. Lukáš Kokrda
MSc. Natalia Kowalska, Ph.D.
Dr. John David Marshall
Mgr. Marian Pavelka, Ph.D.
Ing. Štěpánka Řehořková, Ph.D.
Mgr. Ladislav Šigut, Ph.D.
Doktorandi:
Ing. Libor Joura
Ing. Pavol Klimo
MSc. Carlos Sosa Pérez
Ing. Jan Vavřina
Ing. Roman Vitásek
Ms. Khue Hoang Ngoc Vu
Ostatní:
Mgr. Radek Czerný
Ing. Stanislav Stellner
Mgr. Jan Trusina
Naším hlavním cílem je porozumět tomu, jak probíhající klimatická změna a lidská činnost ovlivňují vitalitu ekosystémů a jejich schopnost poutat vzdušný uhlík, ale také emitovat skleníkové plyny, a jak se tyto procesy mohou vyvíjet v budoucnu. Zkoumáme klíčové fyziologické procesy jak na úrovni celých ekosystémů, tak i jejich jednotlivých částí, například půdy či jednotlivých stromů. Mezi tyto procesy patří zejména:
- Poutání CO2 z atmosféry – fotosyntéza, označovaná také jako čistá primární produkce
- Uvolňování CO2 do atmosféry – dýchání organismů (respirace)
- Ekosystémová uhlíková bilance – rozdíl mezi čistou primární produkcí a respirací, tedy kolik uhlíku se v ekosystému ukládá
- Transpirace – výdej vody rostlinami
- Přirozené toky dalších skleníkových plynů, jako jsou metan (CH4) nebo oxid dusný (N2O)
Pracovní skupiny
Toky CO2, CH4, vodních par a energie na úrovni ekosystému
Tento výzkum probíhá v rámci unikátní sítě ekosystémových stanic CzeCOS, která pokrývá základní typy ekosystémů vyskytujících se na území ČR – lesní, luční, zemědělské i mokřadní. Některé z těchto stanic jsou zároveň součástí prestižní evropské výzkumné infrastruktury ICOS (Integrated Carbon Observation System – Jednotný systém sledování uhlíku), která získala status ERIC (European Research Infrastructure Consortium – Evropské konsorcium pro výzkumnou infrastrukturu). Od roku 2026 v rámci infrastruktury CzeCOS řešíme projekt INETFLUX v programu Česko-švýcarské spolupráce v oblasti výzkumných infrastruktur. Vzhledem ke globálnímu vlivu klimatické změny jsme ve spolupráci s místními univerzitami přistoupili k vybudování ekosystémové stanice ve Vietnamu (agroekosystém – rýžové pole) a v Ghaně (tropický les). Data z našich stanic sdílíme s celou vědeckou komunitou v rámci open access principu přes volně dostupné databáze, např. FLUXNET, DEIMS-SDR.
Ekosystémová stanice je vybavená meteorologickou věží s eddy kovariančním systémem pro měření toků energie a látek nad porostem a řadou meteorologických čidel umístěných podél věže i v půdě. Ty nám umožňují toky interpretovat. Eddy kovarianční systém se skládá z 3D anemometru (měření rychlosti a směru proudění vzduchu) a analyzátoru koncentrace plynů (CO2, vodní pára, CH4). Díky této technologii můžeme nepřetržitě, každých 30 minut, sledovat výměnu plynů a energie mezi ekosystémem a atmosférou – tedy jak ekosystémy pohlcují nebo uvolňují CO2 a CH4, kolik vody vypařují a kolik energie si vyměňují s okolím.
Řešené otázky
- Kolik CO2, CH4 a vody zachytí nebo uvolní různé typy ekosystémů za rok?
- Jak souvisí roční bilance toků se změnami počasí a jeho extrémy v kontextu klimatické změny, především intenzivnějším suchem?
- Jak jsou fyziologické procesy rostlin ovlivněny změnami v načasování vývojových fází rostlin (fenologií) a prodlužováním aktivní sezóny vlivem klimatické změny? Jaký vliv má opoždění rašení či poškození pletiv mrazem na roční bilanci uhlíku ekosystému?
- Jaké jsou možnosti optimálního využití odrazivosti přírodních i umělých povrchů (albeda) a dlouhodobého záchytu CO2 ekosystémy pro zmírnění klimatické změny?
- Jak se liší ztráty vody a výdej tepla pro ekosystémy za běžných podmínek a během sucha?

Meteorologická věž s řadou meteočidel a eddy-kovariančním systémem

Eddy-kovarianční věž měřící toky CO2 a vody na výzkumné ploše po vykácení lesa

Eddy-kovarianční systém pro měření toků CO2, metanu a vody

Eddy-kovarianční systém na ekosystémové stanici Mokré Louky (mokřad) během záplavy 2024
Přírodní emise CO2 a dalších skleníkových plynů
Oxid uhličitý (CO2) je přirozenou součástí fungování živých organismů i celých ekosystémů. Vzniká jako vedlejší produkt respirace (dýchání) – základního biochemického procesu, při němž organismy za přítomnosti kyslíku získávají energii nezbytnou pro svůj růst, vývoj a přežití. Tento proces probíhá nepřetržitě u rostlin, živočichů i mikroorganismů.
Velmi významným zdrojem emisí CO2 je půda, odkud se plyn uvolňuje především v důsledku respirace kořenů rostlin a půdních mikroorganismů, jako jsou bakterie a houby. Neméně důležitou roli však hrají i nadzemní části vegetace (kmeny stromů, větve, stonky a listy), které rovněž aktivně přispívají k celkové bilanci uhlíku v ekosystémech.
Intenzita respirace a s ní spojené emise CO2 jsou silně závislé na podmínkách prostředí, zejména na teplotě a dostupnosti vody. Změna klimatu tak může zásadním způsobem ovlivnit množství oxidu uhličitého uvolňovaného z půdy a vegetace do atmosféry. Specifické podmínky prostředí (např. zamokření nebo hnojení) mohou vést k produkci a emisím dalších skleníkových plynů (metan, N2O). Zvýšené emise skleníkových plynů mohou následně vést k dalšímu nárůstu jejich koncentrace v atmosféře a tím i k posilování skleníkového efektu, čímž vzniká zpětná vazba mezi klimatem a fungováním ekosystémů.
Řešené otázky
- Jaký je význam respirace půdy či kmenů stromů na celkové toky CO2 lesního ekosystému?
- Jak se intenzita respirace mění v závislosti na různých faktorech prostředí, extrémních výkyvech počasí a disturbanci?
- Jak bude změna klimatu ovlivňovat „dýchání“ ekosystémů v budoucnosti?
- Jak různé způsoby hospodaření – například orba, bezorebné systémy nebo využití biouhlu – ovlivňují emise CO2 a dalších skleníkových plynů ze zemědělské půdy?

Automatické komorové systémy pro měření půdní a kmenové respirace na ekosystémových stanicích

Automatické komorové systémy pro měření toků CO2 a CH4 z mokřadního ekosystému

Manuální měření toků CO2 z půdy

Měření emisí skleníkových plynů ze zemědělsky obhospodařovaných půd
Emise metanu (CH4) z vodních ploch
Metan je skleníkový plyn, který se na globálním oteplování podílí zhruba dvaceti procenty a relativní nárůst jeho koncentrace v atmosféře je větší než u oxidu uhličitého. Zdroje metanu jsou velmi různorodé a vedle známých antropogenních zdrojů (těžba a zpracování fosilních paliv, zemědělství, odpadové hospodářství) tvoří téměř polovinu emisí metanu vodní ekosystémy. Ve vodním prostředí metan vzniká mikrobiálním rozkladem dostupného organického materiálu v podmínkách bez přístupu kyslíku. Ten se pak difúzí nebo ve formě bublin uvolňuje do atmosféry. Produkce metanu v těchto ekosystémech je proto zcela přirozenou součástí uhlíkového cyklu. I emise z přírodních zdrojů však mohou být nepřímo ovlivňovány působením člověka prostřednictvím rostoucí teploty, množství živin či změnou využívání krajiny.
Řešené otázky
- Kolik CH4 uvolní do ovzduší jezera, rybníky a vodní toky?
- Jak různé faktory prostředí, jako například teplota, množství rozpuštěného kyslíku či složení sedimentů, ovlivňují emise CH4 z těchto přírodních zdrojů?
- Jak významná je role metanotrofních bakterií (mikroorganismů oxidujících CH4) ve snižování emisí metanu z vodních ekosystémů?
- Jakou měrou se podílejí vodní plochy na emisích CH4 na úrovni celého ekosystému lužního lesa?

Měření difúzních toků pomocí plovoucí komory

Trychtýřovité pasti, pomocí kterých měříme emise metanu ve formě bublin (tzv. ebulici)

Dopravní prostředek pro výzkum emisí metanu
Transpirace – vypařování vody rostlinami
Transpirace je hlavní cestou, kterou se voda z lesa vrací zpět do atmosféry. Stromy přijímají vodu kořeny a vodivými pletivy ji vedou kmenem do listů, kde se přes průduchy vypařuje. Tento tok vody sledujeme měřením rychlosti jejího transportu v kmeni, tzv. toku mízy (sap flow).
Transpirace je úzce propojena s energií, kterou les přijímá ze slunečního záření. Při výparu vody se část této energie spotřebuje a nemůže se proto projevit jako ohřev vzduchu. Stromy tak své okolí přímo „neochlazují“, ale pomáhají omezovat přehřívání a zmírňovat teplotní extrémy, zejména během horkých letních dnů. Schopnost lesa regulovat vodu a teplotu je ale silně závislá na dostupnosti vody. V období sucha je proto transpirace omezena, ale může se i zcela zastavit, a les tak postupně ztrácí schopnost tlumit teplotní stres. Reakce stromů na tyto podmínky je druhově specifická. Studium toku vody v kmenech stromů nám umožňuje lépe porozumět fungování lesních ekosystémů a jejich reakci na probíhající změny klimatu.
Řešené otázky
- Kolik vody les spotřebovává?
- Jaká je vodní bilance lesa v průběhu roku a během sucha?
- Jak stromy reagují na nedostatek vody a teplotní stres?
- Které druhy stromů jsou z hlediska vodního režimu odolnější vůči měnícím se klimatickým podmínkám?

Měřící systémy pro stanovení rychlosti toku vody ve kmeni stromů a keřů
Zajímavé odkazy na náš výzkum
- Informační video o našem oddělení
- Video o ekosystémové stanici Lanžhot
- Video o měření emisí z vodních ploch
- Popularizační článek o emisích metanu z vodních ekosystémů
- Článek na ČT24 o zalesňování a změně klimatu
- Článek na ČT24 o vlivu kácení na toky CO2
Vybrané publikace
Bednařík, A.; Dařenová, E. Dominance of methane emission pathways differs between small ponds with contrasting dissolved oxygen status. Communications Earth & Environment, 2026. https://doi.org/10.1038/s43247-026-03786-4
Frouz, J.; Kučera, J.; Jacka, L.; Sanda, M.; Oppong, J.; Řehořková, Š.; Bartuska, M.; Vinduskova, O. Relationship between tree transpiration and soil properties: Do trees with higher water demand promote formation of soils with higher water retention? Journal of Hydrology and Hydromechanics 74(3): 271–279, 2026. https://doi.org/10.2478/johh-2026-0020
Brovkina, O.; Bednařík, A. Multi-year methane emission measurements at a municipal solid waste landfill using airborne SWIR imaging and ground-based flux chambers. Environmental Technology & Innovation 2026(43): 1–17, Article number 105187, 2026. https://doi.org/10.1016/j.eti.2026.105187
Dařenová, E. Temporary reductions of stem CO2 efflux during rainfall events across tree species. Agricultural and Forest Meteorology 380: Article number 111092, 2026. https://doi.org/10.1016/j.agrformet.2026.111092
Dařenová, E.; Horáček, P.; Acosta, M.; Fajstavr, M.; Krejza, J. Unraveling vertical stem CO2 efflux variability in Norway spruce: A decadal perspective. Trees 40: Article number 37, 2026. https://doi.org/10.1007/s00468-026-02749-8
Dušek, J.; Novotný, J.; Navrátilová, B.; Mejdová, M.; Kokrda, L.; Stellner, S.; Kučerová, A. Plant species as ecological engineers of microtopography in a temperate sedge-grass marsh. Scientific Reports 2025(15): Article number 13432, 2025. https://doi.org/10.1038/s41598-025-98067-z
Juráň, S.; Karl, T.; Ofori-Amanfo, K.; Šigut, L.; Zavadilová, I.; Grace, J.; Urban, O. Drought shifts ozone deposition pathways in spruce forest from stomatal to non-stomatal flux. Environmental Pollution 2025(372): Article number 126081, 2025. https://doi.org/10.1016/j.envpol.2025.126081
Nezval, O.; Foltýnová, L.; Fajstavr, M.; Krejza, J.; Šigut, L.; Světlík, J.; Řehořková, Š.; Stojanović, M. Temperature-Driven onset and light quality-linked senescence in Fagus sylvatica phenology. Agricultural and Forest Meteorology 375: 1–12, Article number 110834, 2025. https://doi.org/10.1016/j.agrformet.2025.110834
Bednařík, A.; Bodmer, P.; Dařenová, E.; Kokrda, L.; Pavelka, M. Temperature, Water Depth, and Flow Velocity Are Important Drivers of Methane Ebullition in a Temperate Lowland Stream. Journal of Geophysical Research: Biogeosciences 129(5): Article number e2023JG007597, 2024. https://doi.org/10.1029/2023JG007597
Dařenová, E.; Adamič, P. C.; Čater, M. Effect of temperature, water availability, and soil properties on soil CO2 efflux in beech-fir forests along the Carpathian Mts. Catena 240: Article number 107974, 2024. https://doi.org/10.1016/j.catena.2024.107974
Stojanović, M.; Jocher, G.; Kowalska, N.; Szatniewska, J.; Zavadilová, I.; Urban, O.; Čáslavský, J.; Horáček, P.; Acosta, M.; Pavelka, M.; Marshall, J. Disaggregation of canopy photosynthesis among tree species in a mixed broadleaf forest. Tree Physiology 44(7): Article number tpae064, 2024. https://doi.org/10.1093/treephys/tpae064
Dařenová, E.; Holub, P.; Bednařík, A.; Klem, K. Responses of soil CO2 efflux and microbial activity to water deficit under conventional and adaptation technology. Soil & Tillage Research 234: Article number 105856, 2023. https://doi.org/10.1016/j.still.2023.105856
Dušek, J.; Anna, F.; Stellner, S.; Kazda, J. Stems of Phragmites australis are buffering methane and carbon dioxide emissions. Science of The Total Environment 2023: Article number 882, 2023. https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2023.163493
Ghisi, T.; Fischer, M.; Kowalska, N.; Jocher, G.; Orság, M.; Bláhová, M.; Nieto, H.; Homolová, L.; Žalud, Z.; Trnka, M. Faster evapotranspiration recovery compared to canopy development post clearcutting in a floodplain forest. Forest Ecology and Management 532: Article number 120828, 2023. https://doi.org/10.1016/j.foreco.2023.120828
Zavadilová, I.; Szatniewska, J.; Stojanović, M.; Fleischer Jr, P.; Vágner, L.; Pavelka, M.; Petrík, P. The effect of thinning intensity on sap flow and growth of Norway spruce. Journal of Forest Science 69(5): 205–216, 2023. https://doi.org/10.17221/17/2023-JFS





